Mrtvý les a jiné báchorky ze Šumavy – Tomáš Smrž
Šumavu obchází strašidlo umírajícího lesa. Politici jí chtějí zachraňovat. Kdo z nich sahá po tučné kořisti, a kdo jen neví, která bije?
Společenské vnímání lesa je zatíženo mnoha předsudky a stereotypy. Často les ztotožňujeme pouze se stromy, resp. stromovým patrem. Přitom už na prvním stupni základní školy jsme se učili o stavbě a funkci lesa. Jediné, co odumřelo v lesích, postižených kůrovcovou kalamitou, je právě stromové patro. Bylinné patro zůstalo zachováno. Mechové patro zůstalo zachováno. Půda zůstala nenarušená. Rozpadem stromového patra vzniká strukturně pestré prostředí, vhodné pro usídlení mnoha druhů bezobratlých živočichů, ptáků, hub. Ve skutečnosti zde najdeme více druhů organismů, než v běžném hospodářském lese. Ještě stále tam vidíte smrt?
Příroda by byla poněkud „amatérským projektem“, kdyby odumřelé stromové patro nedokázala obnovit. Alespoň v našich středoevropských podmínkách lze tuto nadsázku použít. Kdo chce, najde si dostatek důkazů na Bavorské, ale už i na české straně Šumavy. A kdo tuto samovolnou obnovu nechce připustit, může se stát pravým ekoteroristou a pokoušet se jí zabránit. Nic jiného mu asi nezbude.
Obnovený les nebude ani jednodruhový, ani stejnověký. Zkuste zabránit bříze, jejíž semena jsou větrem unášena prakticky všude, aby pronikla mezi postupně odrůstající semenáčky smrku. Také jeřáb, někde olši, prostě nezadržíte. Na člověka, správce rezervace, tak zbude jediný úkol: v polohách někdejších smíšených lesů doplnit buk, jedli, javor klen, jilm. K tomu nastanou vhodné podmínky po několika desetiletích obnovy lesa.
Srovnejme nyní tento postup s těžbou kůrovcem napadených porostů a následnou výsadbou mladých stromků na holinách. Z lesa se odvezou kmeny, ve kterých je vázána velká část zásoby živin, potenciálně dostupných pro život ekosystému. Tyto živiny již nebudou vráceny do půdy, kde se činností půdních živočichů a mikroorganismů „recyklují“. Součástí exportu živin budou i kationty, důležité pro neutralizaci půdních kyselin a udržování stávající úrovně kyselosti půdy. Podotýkám, že už nyní je kyselost půdy pro zdravý vývoj lesních ekosystémů na Šumavě mnohde přímo nebezpečná.
Teprve po odstranění souší se výrazně změní podmínky prostředí, jako je teplota, vlhkost a jejich výkyvy v denním i delším rytmu. Tento šok bohužel nepřežije velká část půdní fauny, jejíž činnost je klíčová pro tvorbu humusu a utváření příznivých vlastností půdy. Po silných deštích se přidá eroze a vymývání živin ze svrchních půdních horizontů. Následkem holosečné těžby se tak spustí kaskáda procesů, které ekosystém skutečně poškodí. Teprve s uschlými kmeny smrků z lesa skutečně začne mizet život.
Pak nastane obtížná fáze založení žádoucího smíšeného lesa pomocí předpěstovaných sazenic. Buk je citlivý na poškození pozdními mrazy, které lze v horských podmínkách Šumavy jedině očekávat. Pro zdravý vývoj by měl být po určitý čas chráněn mírnou clonou mateřského porostu. Před čím? Před extrémním úpalem, teplotními a vlhkostními výkyvy. To platí dvojnásob pro jedli. Mezi sazenicemi všech druhů na holinách se navíc prosazují jedinci s tzv. „pionýrským genotypem“. Tito jedinci relativně rychle rostou, načež rychleji stárnou a jsou napadáni různými chorobami a škůdci. Aby toho nebylo málo, v půdě na holinách často chybějí symbiotické houby, které pomáhají stromkům získávat vodu a živiny. Proč? Roznášejí je půdní živočichové, jejichž podstatná část podmínky na holině nepřežila.
Bude-li se Vám zdát nynější postup správy národního parku Šumava správný, sáhněte preventivně po vědecké literatuře. Doporučuji knihu „Co vyprávějí šumavské smrčiny“. Její hlavní autorkou je profesorka Hana Šantrůčková z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Tato učebnice ekologie šumavského lesa se čte „jako pohádka“, tak dobře je napsaná. Být přírodovědcem tváří v tvář počínání nynějšího vedení parku může být nezáviděníhodné. Vědci z českých univerzit jsou zatýkáni policisty v lese, když se snaží bránit zmaření nejen vlastních prací politicky dosazenými diletanty. Zdá se vám to málo absurdní? Vítejte v České republice.
Tomáš Smrž
http://tomassmrz.blog.idnes.cz/c/203745/Mrtvy-les-a-jine-bachorky-ze-Sumavy.html